Topol: druhy, poznávání, výskyt v ČR a pěstování

Topol (Populus) je rod rychle rostoucích listnatých stromů z čeledi vrbovitých (Salicaceae), rozšířený v mírném a částečně subtropickém pásu severní polokoule. V České republice rostou původně tři druhy, topol černý, topol bílý a topol osika, a jejich přirozený kříženec topol šedý. Topoly patří k nejdůležitějším dřevinám lužních lesů a břehových porostů a jejich lehké měkké dřevo se dodnes využívá v průmyslu i k pěstování biomasy.

Topol v kostce

Jak topol poznat

Topoly jsou typicky vysoké stromy s rozložitou nebo úzkou korunou, rostoucí velmi rychle – mladé stromy přirůstají i o 1–2 m ročně. Patří mezi listnaté stromy, které nejsnáze rozpoznáte podle kombinace listů, pupenů a květenství.

• Listy jsou střídavé a mají nápadně dlouhý řapík. U osiky a topolu černého je řapík ze stran zploštělý, takže se čepel chvěje i při slabém vánku.
• Pupeny jsou kryté několika šupinami (na rozdíl od vrby, která má jen jednu šupinu) a u řady druhů jsou lepkavé a voní pryskyřicí.
• Květy jsou bez okvětí, nahloučené v převislých jehnědách. Topoly jsou dvoudomé – samčí a samičí jehnědy rostou na různých stromech. Samčí jsou červenavé od prašníků, samičí zelenavé.
• Plod je tobolka, která v květnu až červnu puká chlopněmi a uvolňuje drobná semena opatřená chmýřím. To je zdrojem známého „topolového sněhu“.
• Kůra mladých stromů je hladká, šedá až nazelenalá, později hluboce rozpukaná (topol černý) nebo ve spodní části tmavě rozbrázděná (topol bílý, osika).

Druhy topolů v České republice

Topol černý (Populus nigra)

Mohutný strom dorůstající 25–35 m s širokou, nepravidelnou korunou. Listy jsou trojúhelníkovité až kosočtverečné, lysé, na okraji jemně pilovité. Na kmeni starších stromů se často tvoří boule a výrůstky (tzv. sukovité nádory). Typickým stanovištěm jsou štěrkové a písčité náplavy řek. Původní topol černý je dnes vzácný: jeho přirozené zmlazování vyžaduje volné náplavy, které po regulaci toků prakticky zmizely, a druh se navíc kříží s vysazovanými hybridními topoly. Velmi známý je jeho sloupovitý samčí kultivar topol vlašský (Populus nigra 'Italica'), vysazovaný v alejích a podél cest.

Topol bílý (Populus alba)

Strom vysoký 20–30 m, dobře poznatelný podle bíle plstnaté rubové strany listů a bělavé kůry mladých větví. Listy na dlouhých výhonech jsou dlanitě 3–5laločné a připomínají list javoru, na krátkých výhonech vejčité a zubaté. Roste hlavně v teplých nížinách, v lužních lesích jižní Moravy a Polabí. Silně se rozrůstá kořenovými výmladky.

Topol osika (Populus tremula)

Nejmenší a nejrozšířenější z našich původních topolů, obvykle 15–25 m vysoký. Má téměř okrouhlé listy s vlnitě zubatým okrajem a dlouhým zploštělým řapíkem, díky němuž se „třese jako osika“. Je to pionýrská dřevina, která spolu s břízou rychle osidluje paseky, lomy, výsypky i lesní okraje od nížin až po horské polohy. Na podzim se barví do zlatožluta až oranžova.

Topol šedý (Populus × canescens)

Přirozený kříženec topolu bílého a osiky. Listy jsou na rubu šedavě plstnaté, méně výrazně než u topolu bílého, a mají spíše vlnitě zubatý okraj. Roste spolu s rodiči v nížinných luzích.

Vysazované a nepůvodní topoly

V krajině, parcích a podél silnic se hojně pěstují cizí druhy a kříženci:

• topol kanadský (Populus × canadensis) – kříženec topolu černého a severoamerického topolu bavlníkového (P. deltoides), nejčastěji vysazovaný „hospodářský“ topol, s rovným kmenem a širokou korunou;
• topol balzámový (P. balsamifera) a topol chlupatoplodý (P. trichocarpa) – severoamerické druhy s lepkavými, výrazně vonnými pupeny a bělavým rubem listů;
• topol Simonův (P. simonii) – východoasijský druh s drobnými kosočtverečnými listy, vysazovaný v parcích;
• moderní klony pro energetické plantáže (např. kříženci P. maximowiczii × P. nigra), sklízené v několikaletém obmýtí.

Kde topoly rostou a jaká je jejich ekologie

Rod Populus se vyvinul jako dřevina vlhkých, živinami bohatých a otevřených stanovišť. Většina druhů je světlomilná, snáší krátkodobé záplavy a vyžaduje dostatek vody. Semena jsou nesmírně početná, ale klíčivost si udrží jen několik dní až týdnů – vyklíčí proto pouze na čerstvě obnaženém vlhkém substrátu, jaký vytváří přirozeně meandrující řeka.

V přírodě ČR tvoří topoly součást tvrdých i měkkých luhů spolu s vrbami, jasany, duby a jilmy. Osika naopak roste i na sušších a chudších půdách a je důležitou součástí sukcese po holosečích či kalamitách.

Ekologický význam topolů je velký:

• na listech osiky a topolu černého se živí housenky řady motýlů, například bělopásek topolový (Limenitis populi) či batolec duhový;
• staré topoly s dutinami poskytují úkryt netopýrům, sovám a datlovitým ptákům;
• v mrtvém dřevě se vyvíjí množství hmyzu včetně tesaříků;
• rozsáhlé kořenové systémy zpevňují břehy a zachycují živiny z vody.

Dřevo a využití

Topolové dřevo je velmi měkké, lehké (hustota zhruba 400–450 kg/m³), světlé, bez výrazného jádra a snadno opracovatelné. Ve venkovním prostředí bez ošetření rychle hnije, ale v suchu slouží dobře.

• Zápalky – tradičně především z osiky, jejíž dřevo se netřepí a dobře nasakuje parafín.
• Překližky, dýhy a lehké desky, obalový materiál, bedýnky na ovoce a zeleninu.
• Celulóza a papír.
• Biomasa – topoly patří spolu s vrbami k hlavním rychle rostoucím dřevinám pro energetické plantáže.
• Dřevořezba, výroba dřeváků, hraček a v minulosti i lopat a necek.

Pupeny balzámových topolů obsahují pryskyřičné látky, které využívají včely ke tvorbě propolisu. Kůra obsahuje salicin, příbuzný účinným látkám z vrby.

Pěstování topolu na zahradě

Kam topol vysadit

Topol je strom do velkých zahrad, parků, ke břehům vod a do krajiny. Kvůli rychlému růstu, velké výšce a rozsáhlým kořenům by neměl stát blíž než 15–20 m od budov, kanalizace a studní. Kořeny aktivně hledají vodu a mohou poškodit potrubí i dlažbu. Osika a topol bílý se navíc šíří kořenovými výmladky.

Půda a světlo

• Světlo: plné slunce, ve stínu topoly prosychají a chřadnou.
• Půda: hluboká, vlhká, živná, ideálně hlinitopísčitá. Osika snese i chudší a sušší půdy.
• Voda: pravidelná zálivka u mladých stromů; dospělé stromy na vlhkých stanovištích nepotřebují péči.

Výsadba a množení

Topoly se nejsnáze množí řízky – v předjaří stačí do vlhké půdy zapíchnout jednoleté dřevnaté výhony dlouhé 20–30 cm a většina zakoření. Takto se množí i všechny kultivary a hybridy. Kontejnerované stromky lze sázet od jara do podzimu, prostokořenné v době vegetačního klidu. Chcete-li se vyhnout chmýří, volte samčí klony.

Péče a řez

Topoly snášejí řez dobře, výborně obrážejí z pařezu, a proto se v minulosti tvarovaly na hlavu podobně jako vrby. Velké suché a zlomené větve je třeba odstraňovat, protože dřevo je křehké a staré stromy jsou náchylné k vylamování za větru.

Choroby a škůdci

• Rzi (rod Melampsora) – oranžové kupky výtrusů na rubu listů, předčasný opad.
• Skvrnitosti listů (Marssonina) a bakteriální a houbové rakoviny kmene a větví.
• Mandelinka topolová (Chrysomela populi) – žír na listech mladých stromů.
• Tesařík velký topolový (Saperda carcharias) a krytonosec olšový – larvy vyžírají chodby ve dřevě.
• Hniloby dřeva způsobené choroši, typické u starých nebo poraněných stromů.

Odolnost vůči chorobám se mezi klony výrazně liší, proto je vhodné vybírat ověřené kultivary.

Zajímavosti a kulturní význam

• Topolové chmýří nezpůsobuje alergie v pravém slova smyslu. Létá v době, kdy kvetou trávy, a dostává tak nespravedlivě vinu za jejich pyl. Samotný pyl topolů se uvolňuje už v březnu.
• Severoamerická osika osikovitá (Populus tremuloides) tvoří v Utahu klon nazývaný Pando – tisíce kmenů propojených jedním kořenovým systémem, který patří k nejhmotnějším známým organismům na Zemi.
• Topol chlupatoplodý (P. trichocarpa) byl v roce 2006 prvním stromem s kompletně přečteným genomem a slouží jako modelový organismus pro výzkum dřevin.
• V lidové tradici byla osika symbolem strachu a nejistoty; podle legend se třese od doby, kdy z jejího dřeva vznikl kříž nebo se na ní oběsil Jidáš.
• Sloupovité topoly vlašské se v 18. a 19. století staly módní ozdobou alejí a krajinných kompozic, dnes je spolu s lípami potkáme podél mnoha historických cest.

Shrnutí

Topol je rychle rostoucí, světlomilný strom vlhkých stanovišť s dlouze řapíkatými listy, dvoudomými jehnědami a semeny s chmýřím. Česko má tři původní druhy – topol černý, bílý a osiku – a jejich křížence topol šedý, k nimž přibyla řada vysazovaných hybridů. Topoly jsou cenné pro lužní ekosystémy i hospodářství, na zahradu se však hodí jen tam, kde mají dostatek prostoru daleko od staveb.