Lípa (Tilia): národní strom, druhy, poznávání a pěstování

Lípa (Tilia) je rod opadavých listnatých stromů s nesouměrně srdčitými listy, vonnými medonosnými květy a drobnými oříšky na křídlovitém listenu. V České republice rostou původně dva druhy, lípa srdčitá a lípa velkolistá, a lípa je od 19. století symbolem českého národa i národním stromem. Patří k nejdéle žijícím stromům naší krajiny a k nejcennějším zdrojům nektaru pro včely.

Lípa v kostce

Jak lípu poznat

Lípa má obvykle vysoko klenutou, hustou a pravidelnou korunu, která u solitérních stromů připomíná vejce nebo širokou kopuli. Kmen bývá u starých jedinců mohutný, často dutý a obrostlý výmladky u báze. Borka je šedá až šedohnědá, zpočátku hladká, později mělce podélně rozbrázděná do jemné síťoviny.

Nejspolehlivějším znakem je list: srdčitý, na bázi nesouměrný, s krátce zašpičatělou špičkou a pilovitým okrajem, na dlouhém řapíku. Zimní pupeny jsou vejčité, lesklé, zelenočervené až tmavě červené a kryté jen dvěma až třemi viditelnými šupinami, což lípu v zimě odliší například od buku s dlouhými vřetenovitými pupeny.

Květy jsou drobné, žlutavě bílé, oboupohlavné a intenzivně voní. Vyrůstají v chocholících, jejichž stopka je zhruba do poloviny srostlá s jazykovitým, světle zeleným listenem. Ten po dozrání slouží jako křídlo a pomáhá větru odnášet plody – oříšky – do vzdálenosti desítek metrů od stromu.

Lípy rostoucí v České republice

Lípa srdčitá (Tilia cordata)

Nejrozšířenější lípa našich lesů i alejí, nazývaná také lípa malolistá. Listy jsou menší, asi 3–8 cm, na rubu sivozelené a lysé, jen v paždí žilek s rezavě hnědými chomáčky chlupů. Chocholík nese 5–11 květů, které odstávají od koruny šikmo nahoru nebo do stran. Oříšek je drobný, tenkostěnný, bez výrazných žeber a lze jej snadno rozmáčknout prsty. Kvete od konce června do poloviny července. Areál sahá od Pyrenejí a Británie přes celou Evropu až za Ural.

Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)

Má větší listy, obvykle 6–12 cm, na rubu zelené a měkce chlupaté, v paždí žilek s bělavými chomáčky chlupů. Letorosty bývají pýřité. Chocholík nese jen 2–5 větších, převislých květů. Oříšek je dřevnatý, tvrdý, se 4–5 výraznými podélnými žebry a prsty se rozmáčknout nedá. Kvete zhruba od poloviny června, tedy jako první z našich lip. Je náročnější na živiny a vláhu a typicky roste na svazích, v roklích a na vápnitých podkladech střední a jižní Evropy.

Lípa obecná (Tilia × europaea)

Kříženec obou původních druhů, který vzniká i spontánně v přírodě. Znaky má přechodné – listy střední velikosti, na rubu téměř lysé s bělavými až nahnědlými chomáčky, a oříšky se slabými žebry. Díky bujnému růstu se hojně vysazovala do alejí a parků, často jako kultivar 'Pallida'. Typické jsou pro ni četné výmladky na kmeni.

Nepůvodní lípy v parcích a zahradách

• Lípa stříbrná (Tilia tomentosa) – z jihovýchodní Evropy, listy na rubu hustě bělavě plstnaté, kvete nejpozději ze všech (červenec až srpen). Dobře snáší sucho a městské prostředí. Pod kvetoucími stromy se někdy nacházejí mrtví čmeláci; příčinou je podle současných poznatků spíše nedostatek nektaru v pozdním létě a vyčerpání hmyzu než jedovatost nektaru.
• Lípa krymská (Tilia × euchlora) – s lesklými tmavozelenými listy, oblíbená do ulic, protože ji méně napadají mšice.
• Lípa americká (Tilia americana) – se zvlášť velkými listy až 20 cm, v Severní Americe známá jako basswood.
• Lípa řapíkatá (Tilia tomentosa 'Petiolaris') – převislý kultivar lípy stříbrné s dlouhými řapíky.

Kde lípy rostou a jaká je jejich ekologie

V přirozených lesích ČR nejsou lípy dominantními dřevinami, ale tvoří důležitou příměs. Lípa srdčitá roste v dubohabřinách, lužních lesích na okraji niv i v teplomilných doubravách, a to od nížin zhruba do 800–1000 m n. m. Lípa velkolistá je typická pro suťové a roklinové lesy, kde se setkává s javorem klenem, jilmem horským a jasanem; hojná je třeba v Českém krasu, Českém středohoří nebo v kaňonech moravských řek.

Lípy jsou poměrně stínomilné, zejména v mládí, a mají hluboký srdčitý kořenový systém, takže dobře zpevňují svahy. Jejich opad se rychle rozkládá a obohacuje půdu o živiny, proto se jim přezdívá meliorační dřeviny. Výborně obrážejí z pařezu, díky čemuž se v minulosti pěstovaly v pařezinách.

Pro hmyz je lípa jednou z nejvýznamnějších letních pastev: za příznivého počasí poskytuje velké množství nektaru a z lipového medu se stal ceněný druhový med. Na listech žije řada bezobratlých, od mšic přes housenky můr až po vlnovníky. U báze kmenů lip se v hejnech často sluní ruměnice pospolná, neškodná ploštice živící se spadanými semeny.

Dřevo a využití lípy

Lipové dřevo je světlé, žlutavě bílé, měkké a lehké (hustota asi 500–550 kg/m³), s jemnou a stejnoměrnou strukturou. Snadno se opracovává a málo praská, proto bylo odedávna hlavním materiálem řezbářů: z lípy jsou vyřezány gotické madony a oltáře, betlémy, loutky i lidové hračky. Dále se používá na výrobu hudebních nástrojů (korpusy elektrických kytar, části varhan), kreslířského uhlu, tužek, dýh, překližek, rýsovacích prken a nábytkových prvků, které nejsou mechanicky namáhané. Venku bez ochrany rychle hnije, jako stavební dřevo se proto nehodí.

Velký význam mělo lýko – pevná vláknitá vnitřní kůra. Pletly se z něj provazy, rohože, košíky i obuv (lýkovky). Lipový květ (Tiliae flos) se sbírá na počátku kvetení i s listenem a suší se ve stínu. Čaj z něj působí potopudně a uklidňujícím způsobem, tradičně se pije při nachlazení, horečce a kašli. Sbírat by se měl jen z původních druhů a ze stromů mimo frekventované silnice.

Pěstování lípy na zahradě

Výsadba a stanoviště

Lípa je strom pro velké zahrady, parky, návsi a aleje. Počítejte s tím, že dospělá koruna dosáhne průměru 15–20 m, a strom proto sázejte alespoň 10 m od domu. Sází se na podzim po opadu listí nebo brzy na jaře, nejlépe prostokořenné sazenice či stromy s balem. Vhodné je slunné až polostinné místo; lípa srdčitá snese i stín.

Půda a péče

• Půda: hluboká, živná, čerstvě vlhká, neutrální až mírně vápnitá. Lípa velkolistá je náročnější na živiny, srdčitá je tolerantnější.
• Zálivka: pravidelná v prvních 3–5 letech po výsadbě; vzrostlé stromy jsou poměrně odolné, delší sucha však v posledních letech způsobují předčasné hnědnutí a opad listí.
• Řez: lípa dobře snáší tvarování, lze ji pěstovat jako stříhanou stěnu, špalír či „tvarovanou lípu“ s kandelábrovou korunou. Výchovný řez se provádí v mládí, odstraňování výmladků u báze kmene průběžně.
• Kultivary pro menší prostor: lípa srdčitá 'Greenspire' nebo 'Rancho' s užší korunou, případně lípa krymská.

Škůdci a choroby

Nejčastějším problémem jsou mšice, jejichž lepkavá medovice kape na auta a lavičky a porůstá černými plísněmi. Za horkého počasí listy napadá sviluška lipová, která způsobuje jejich bronzovění a předčasný opad. Nápadné jsou červené rohovité hálky vlnovníka lipového, které jsou však pro strom neškodné. Z chorob se vyskytuje skvrnitost listů a u oslabených stromů hniloby kmene vyvolané dřevokaznými houbami. Staré duté lípy bývají překvapivě stabilní, ale vyžadují pravidelnou kontrolu arboristou.

Zajímavosti a kulturní význam

Lípa byla posvátným stromem Slovanů a zasvěcovala se bohyni lásky a plodnosti. Rostla u studánek, na návsích a u kostelů, pod jejími korunami se konaly soudy, sněmy i slavnosti. Za národní strom ji symbolicky prohlásil Slovanský sjezd v Praze v roce 1848. Po vzniku Československa v roce 1918 se po celé zemi vysazovaly lípy svobody, tradice se pak opakovala po roce 1945, 1968 i 1989.

Lipové ratolesti zdobí standartu prezidenta republiky, lipové listy se objevovaly na řádech, mincích i bankovkách. Z lípy je odvozena řada místních jmen – Lipník, Lipno, Lipová, Česká Lípa či Lipsko (Leipzig, z lužickosrbského Lipsk). V Česku najdeme stovky památných lip, z nichž některé mají obvod kmene přes 10 m a stáří odhadované na 600–800 let; patří k nejstarším žijícím stromům v zemi.

Další původní listnáče a jejich srovnání s lípou najdete v přehledu listnatých stromů.

Shrnutí

Lípa je dlouhověký listnatý strom z čeledi slézovitých, u nás zastoupený lípou srdčitou a lípou velkolistou a jejich křížencem lípou obecnou. Rozlišit je lze podle velikosti a rubu listů, barvy chomáčků chlupů v paždí žilek, počtu květů a tvrdosti oříšků. Je cenná pro včely, pro řezbáře i pro lidové léčitelství a jako národní strom pevně patří k české krajině, návsím a alejím.