Borovice (Pinus): druhy, poznávání, výskyt v ČR a pěstování

Borovice (Pinus) je rod jehličnatých stromů a keřů z čeledi borovicovitých (Pinaceae), který zahrnuje přibližně 110–120 druhů rozšířených téměř výhradně na severní polokouli. Borovice jsou nejlépe poznatelné podle jehlic, které vyrůstají ve svazečcích (nejčastěji po dvou, třech nebo pěti). V Česku jsou původní tři druhy, borovice lesní, borovice kleč a borovice blatka. Borovice lesní je po smrku druhou nejvýznamnější lesní dřevinou a roste na místech, kde by jiné stromy jen živořily.

Borovice v kostce

Jak poznat borovici

Mezi ostatními jehličnatými stromy je borovice nezaměnitelná díky uspořádání jehlic. Smrk a jedle mají jehlice jednotlivě, modřín v hustých svazečcích po 20–40 a na zimu je shazuje. Borovice má jehlice v malých svazečcích, které na bázi obaluje blanitá pochva.

• Počet jehlic ve svazečku je hlavním určovacím znakem. Dvoujehličné jsou například borovice lesní, kleč a černá. Trojjehličné jsou borovice těžká a tuhá. Pětijehličné jsou vejmutovka a limba.
• Šišky visí nebo odstávají, mají tvrdé dřevnaté šupiny s ztlustlým koncem (štítkem) a celé opadávají. Jedle naproti tomu šišky rozpadá přímo na větvi.
• Kůra je u starších stromů hluboce rozbrázděná. Borovice lesní má v horní části kmene typickou oranžovorezavou, tence se olupující borku.
• Koruna mladých stromů bývá kuželovitá, ve stáří se rozšiřuje a často je deštníkovitá nebo nepravidelná.

Kvetení a dozrávání šišek

Borovice jsou jednodomé. Na jednom stromě najdete žluté samčí šištice nahloučené na bázi letorostů a drobné červenofialové samičí šištice na jejich koncích. Při kvetení v květnu a červnu se uvolňuje tolik pylu, že jím bývají pokryté kaluže i auta. Lidé tomu říkají „sirný déšť“. Po opylení se samičí šištice vyvíjí zhruba dva roky. U borovice lesní šiška dozrává na podzim druhého roku a semena s blanitým křídlem vypadávají až na jaře třetího roku. U některých druhů, například u borovice pinie, trvá zrání tři roky.

Borovice rostoucí v České republice

Původní druhy

Borovice lesní (Pinus sylvestris) je strom vysoký obvykle 25–35 m, výjimečně přes 40 m. Má dvojice modrozelených, mírně zkroucených jehlic dlouhých 3–7 cm a šišky dlouhé 3–7 cm. Snadno ji poznáte podle oranžové kůry v horní části kmene. Roste od nížin po hory a nejlépe se jí daří na chudých písčitých půdách, skalách a rašeliništích. Je to naše nejrozšířenější borovice.

Borovice kleč (Pinus mugo) je mnohokmenný keř s poléhavými větvemi, vysoký obvykle 1–3 m. Jehlice jsou ve dvojicích, tmavě zelené, 3–8 cm dlouhé. Původní je v nejvyšších polohách Krkonoš a Šumavy, kde nad horní hranicí lesa vytváří souvislé porosty. Na jiných místech, například v Hrubém Jeseníku, byla v minulosti vysazena a dnes tam vytlačuje cenná alpínská bezlesí.

Borovice blatka (Pinus uliginosa, syn. P. rotundata) roste jako jednokmenný strom vysoký až kolem 20 m, případně jako keř. Je vázaná na rašeliniště, například na Třeboňsku, Šumavě, v Krušných horách a Slavkovském lese. Taxonomicky patří do okruhu kleče a borovice pyrenejské (P. uncinata). Botanici její zařazení dodnes řeší a v různých pramenech ji najdete jako samostatný druh nebo jako poddruh. Kde se kleč s blatkou potkávají, vznikají kříženci označovaní jako Pinus ×pseudopumilio.

Nepůvodní borovice v lesích, parcích a zahradách

Borovice limba (Pinus cembra) není u nás původní. Přirozeně roste v Alpách a Karpatech a v Česku ji najdete jen vysazenou, například v horách a v parcích. Má pět jehlic ve svazečku a šišky, které se neotevírají. Semena z nich vybírají ptáci a hlodavci. Starší literatura ji někdy chybně ztotožňovala s borovicí zakrslou (Pinus pumila). To je ale samostatný keřovitý druh z Dálného východu a Sibiře.

• Borovice černá (Pinus nigra) má tuhé, tmavé jehlice dlouhé 8–16 cm. V minulosti se hojně vysazovala na vápencové svahy a výsypky. V Českém krasu se místy šíří do cenných stepních lokalit.
• Borovice vejmutovka (Pinus strobus) pochází ze Severní Ameriky. Má měkké pětijehličné svazečky a dlouhé, úzké šišky. V Českosaském Švýcarsku se stala invazní dřevinou a správa národního parku ji cíleně odstraňuje.
• Dalšími zahradními druhy jsou borovice pancéřová (P. heldreichii), rumelická (P. peuce), Banksova (P. banksiana), těžká (P. ponderosa), drobnokvětá (P. parviflora) a himálajská (P. wallichiana).

Kde roste a jakou má ekologii

Borovice jsou typické pionýrské dřeviny. Potřebují hodně světla a snesou sucho, mráz i chudé, kyselé nebo naopak vápnité půdy. Proto často jako první osidlují písčiny, skalní hřebeny, rašeliniště a opuštěné lomy. Na takových místech je často doprovází bříza. Na úrodnějších půdách ji ale ve stínu postupně přerostou buk, smrk nebo jedle.

Přirozené bory najdete u nás na pískovcích Kokořínska a Českého ráje, na Dokesku, Třeboňsku a na písčinách jižní Moravy u Hodonína. Velkou část borových lesů však vysadil člověk. Borovice má hluboký kůlový kořen, a proto lépe odolává vývratům než smrk.

Ani borovice ale nezvládá sucho bez následků. Po suchých letech po roce 2015 hromadně odumírají borové porosty, hlavně na jižní Moravě a ve středních Čechách. Oslabené stromy napadá lýkožrout vrcholkový, houbové choroby a jmelí borovicové (Viscum album subsp. austriacum). Šišky a semena jsou důležitou potravou pro křivky, veverky a datly. Borovice také žije v symbióze s mykorhizními houbami, například s klouzky nebo s hřibem borovým.

Dřevo a využití

Borové dřevo patří mezi měkká dřeva, je ale tvrdší, těžší a pryskyřičnatější než smrkové. Hustota se pohybuje kolem 500–550 kg/m³. Má načervenalé až hnědavé jádro a světlou běl a dobře se opracovává. Díky pryskyřici je trvanlivější a po impregnaci vydrží dlouho i venku.

• Stavebnictví zahrnuje krovy, trámy, okna, podlahy, terasy a sloupy.
• Dřevo se používá také v nábytkářství a truhlářství, protože masivní borovice je oblíbená pro svou kresbu.
• Z dřeva se vyrábí celulóza a deskové materiály.
• Z pryskyřice se dříve získávala terpentýnová silice, kalafuna a dehet.
• Jehlice a mladé výhonky slouží k přípravě bylinných přípravků, například silic do inhalací a koupelí nebo sirupu z borových „svíček“.
• Jedlá semena známá jako piniové oříšky dávají hlavně borovice pinie (P. pinea), sibiřská (P. sibirica) a korejská (P. koraiensis).

Pěstování borovice na zahradě

Borovice patří k nejméně náročným jehličnanům. Při výběru stanoviště je ale potřeba počítat s její konečnou velikostí. Borovice lesní nebo černá vyroste ve velký strom, na menší zahradu se proto hodí spíše kleč a zakrslé kultivary.

Stanoviště a půda

• Volte plné slunce, protože ve stínu borovice prosychá a ztrácí spodní větve.
• Půda má být propustná, klidně písčitá nebo kamenitá. Borovicím vadí hlavně trvalé zamokření a těžký jíl. Výjimkou je blatka, která je přizpůsobená rašeliništím.
• Borovice lesní snáší kyselé půdy, borovice černá a kleč zvládají i vápnité půdy.

Výsadba a péče

Nejlépe se vysazuje na jaře nebo od konce srpna do října, ideálně rostliny pěstované v kontejneru. Borovice s kůlovým kořenem špatně snáší přesazování ve větší velikosti. První dva roky po výsadbě je potřeba v suchu zalévat, starší borovice už závlahu obvykle nepotřebují. Hnojí se jen minimálně. Kompaktní tvar kleče nebo bonsaje udržíte tak, že na přelomu května a června zkrátíte mladé výhony, takzvané „svíčky“, zhruba o polovinu až dvě třetiny. Do starého dřeva borovice nové výhony nevytváří.

Oblíbené zahradní kultivary jsou kleč 'Mops', 'Gnom' a 'Pumilio', borovice lesní 'Watereri' a zakrslé formy vejmutovky, například 'Radiata'.

Škůdci a choroby

• Sypavka borovice způsobuje hnědnutí a opad jehlic u mladých rostlin. Pomáhá vzdušné stanoviště a odstraňování napadeného opadu.
• Červená sypavka (Dothistroma) a odumírání výhonů (Diplodia) napadají zejména borovici černou.
• Rez vejmutovková napadá pětijehličné borovice a jako mezihostitele potřebuje rybíz. Vejmutovku proto nesázejte do blízkosti černého rybízu.
• Ze škůdců se objevují bekyně mniška, pilatky, sosnokazi a lýkožrouti, kteří napadají hlavně stromy oslabené suchem.

Zajímavosti a kulturní význam

• Staročeský a slovanský název borovice je sosna. Dodnes se zachoval v řadě místních jmen a v názvu sosnokaz.
• Borovice osinatá v Bílých horách v Kalifornii patří k nejstarším žijícím organismům na Zemi. Její stáří se odhaduje přes 4 800 let.
• Rod je rozšířen hlavně na severní polokouli. Jediný druh, borovice Merkusova (P. merkusii), přirozeně přesahuje rovník na Sumatře.
• Ve východní Asii je borovice symbolem dlouhověkosti a vytrvalosti a v japonských zahradách a bonsajích patří k nejcennějším dřevinám.
• Pylová zrna borovic mají dva vzdušné vaky. Díky nim je vítr odnáší na desítky kilometrů a v rašeliništních sedimentech slouží vědcům k rekonstrukci dávných lesů.

Shrnutí

Borovice je odolný, světlomilný jehličnan, který poznáte podle jehlic ve svazečcích. V Česku jsou původní borovice lesní, kleč a blatka. Limba, černá borovice a vejmutovka byly vysazeny a některé se nežádoucím způsobem šíří. Borovice osidluje písky, skály, rašeliniště i horské hřebeny a dává kvalitní, pryskyřičnaté dřevo. Na zahradě je nenáročná, pokud má dost slunce a propustnou půdu.