Jehličnaté stromy

Jedle (Abies): poznávání, druhy v ČR, ekologie a pěstování

Vědecký název: Abies

Jedle (Abies) jsou jehličnany z čeledi borovicovitých s plochými jehlicemi a vzpřímenými šiškami, které se rozpadají přímo na stromě. V Česku je původní pouze jedle bělokorá, dnes klíčová dřevina pro obnovu odolnějších lesů.

Aktualizováno 7 min čtení

Jedle (Abies) je rod stálezelených jehličnatých stromů z čeledi borovicovitých (Pinaceae), který zahrnuje zhruba 50 druhů rozšířených v horách a chladnějších oblastech severní polokoule. Poznáte ji podle plochých jehlic s bělavými proužky na spodní straně a podle šišek, které stojí na větvích vzpřímeně a na stromě se rozpadají. V Česku je původní jediný druh, jedle bělokorá (Abies alba), která kdysi tvořila asi pětinu našich lesů a dnes se do nich jako stabilizující dřevina vrací.

Jedle v kostce

Vědecký názevAbies Mill. (u nás původní Abies alba Mill.)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Počet druhůpřibližně 45–55 podle pojetí
Výškajedle bělokorá běžně 30–50 m, výjimečně přes 50 m; severoamerické druhy až 70–80 m
Věkjedle bělokorá obvykle 300–500 let, výjimečně kolem 600 let
Jehliceploché, jednotlivé, na konci obvykle vykrojené, vespod se dvěma bělavými proužky průduchů
Kveteníduben–květen, strom je jednodomý
Plodyvzpřímené šištice, dozrávají v září až říjnu téhož roku a rozpadají se na stromě
Výskyt v ČRsmíšené lesy pahorkatin a hor, nejčastěji 400–1000 m n. m., s bukem a smrkem
Ochrananení zákonem chráněna, ale její podíl v lesích dramaticky poklesl a lesnicky se podporuje

Původ a rozšíření rodu

Jedle nejsou původem ze Severní Ameriky, jak se někdy uvádí. Rod je přirozeně rozšířen napříč mírným a boreálním pásem severní polokoule: v Evropě, severní Africe, na Kavkaze, v Asii (nejvíce druhů roste v Číně a Japonsku) i v Severní a Střední Americe. V teplejších oblastech, například ve Středomoří nebo v Mexiku, vystupují jedle do hor, kde je dostatek vláhy a chladnější klima. Mnoho druhů má malé, ostrůvkovité areály, typicky jde o reliktní horské populace z doby po posledním zalednění.

Jak jedli poznat

Jedle se nejčastěji plete se smrkem. Rozlišit je přitom lze spolehlivě podle několika znaků:

  • Jehlice jsou ploché, měkké a nepíchají, na konci bývají mělce vykrojené. Na spodní straně mají dva bělavé proužky tvořené řadami průduchů. Na postranních větvích jsou obvykle uspořádány hřebenitě do dvou řad, na vrcholových výhonech spíše šroubovitě.
  • Jizva po jehlici: jehlice nasedá rozšířenou, přísavkovitou bází. Po jejím odpadnutí zůstává na větvičce hladká okrouhlá jizva, kdežto u smrku vyčnívají dřevnaté polštářky a větvička je drsná.
  • Šištice rostou na horních větvích vzpřímeně, nikdy nevisí. Po dozrání se šupiny i se semeny odlupují a na větvi zůstává jen holé vřeteno. Celou jedlovou šišku proto pod stromem téměř nenajdete.
  • Kůra je u jedle bělokoré dlouho hladká a světle šedá, odtud druhové jméno. Mladá kůra má pryskyřičné puchýřky. Ve stáří se rozpraskává do drobných šupin.
  • Koruna je v mládí pravidelně kuželovitá s větvemi v přeslenech. U starých jedlí bělokorých přestává růst terminální výhon a vrchol se plochý, vzniká typické čapí hnízdo.
ZnakJedleSmrk
Tvar jehliceplochá, vykrojená špičkačtyřhranná, ostře zašpičatělá
Spodní strana jehlicedva bělavé proužkyzelená ze všech stran
Jizva na větvičcehladká, okrouhlávyčnívající polštářky
Šiškyvzpřímené, rozpadají se na stroměvisí, opadávají celé
Kůrasvětle šedá, hladkáčervenohnědá, šupinatá

Jedle rostoucí v České republice

Jedle bělokorá (Abies alba)

Jediná původní jedle naší přírody. Dorůstá 30–50 m a její kmen může mít v průměru přes 1,5 m. Jehlice jsou 1,5–3 cm dlouhé, lesklé tmavozelené. Šištice měří 10–16 cm a mají vyčnívající podpůrné šupiny ohnuté dolů. Nejmohutnější jedle u nás najdeme v pralesovitých rezervacích, jako je Žofínský prales v Novohradských horách, Boubínský prales na Šumavě nebo Mionší v Beskydech.

Nepůvodní jedle v lesích a parcích

  • Jedle obrovská (Abies grandis) pochází z pacifického severozápadu USA a Kanady. U nás se vysazuje lesnicky i v parcích pro rychlý růst. Jehlice voní po citrusech a jsou výrazně dvouřadé, různě dlouhé.
  • Jedle ojíněná (Abies concolor) ze západu USA je nejčastější jedlí zahrad a sídlišť. Má dlouhé (4–7 cm), šedomodře ojíněné jehlice a velmi dobře snáší sucho i městské prostředí.
  • Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) je oblíbený vánoční strom s tmavě zelenými, dlouho držícími jehlicemi.
  • Jedle korejská (Abies koreana) je pomalu rostoucí druh vhodný do menších zahrad. Plodí už v mládí a její šištice jsou nápadně fialově modré.
  • Jedle balzámová (Abies balsamea) ze severovýchodu Severní Ameriky, dále jedle vznešená (A. procera), jedle stejnošupinná (A. homolepis) či jedle španělská (A. pinsapo) se pěstují hlavně v arboretech a sbírkách.

Ekologie a význam v lese

Jedle bělokorá je spolu s tisem nejvíce stínomilnou dřevinou našich lesů. Její semenáčky dokážou desítky let přežívat v hlubokém zástinu a po uvolnění porostu rychle vyrůst. Typicky tvoří smíšené porosty s bukem a smrkem, tzv. jedlobučiny, které by bez zásahu člověka pokrývaly velkou část pahorkatin a podhůří.

Jedle má hluboký kůlový kořen, díky kterému je mnohem stabilnější proti větru než mělce kořenící smrk a lépe čerpá vodu z hlubších vrstev půdy. Opad jejích jehlic je méně kyselý než smrkový a zlepšuje půdu. Potřebuje však vyšší vzdušnou vlhkost, nesnáší holé paseky a mladé rostliny poškozují pozdní mrazy.

Proč jedle z našich lesů zmizela

V přirozené skladbě lesů Česka tvořila jedle odhadem kolem 20 %, dnes je to zhruba jen 1 %. Na úbytku se podílelo několik faktorů:

  • holosečné hospodaření a upřednostňování rychle rostoucích smrkových monokultur,
  • vysoké stavy spárkaté zvěře, která jedlové semenáčky a terminální výhony okusuje přednostně,
  • znečištění ovzduší oxidem siřičitým ve 20. století, na které je jedle mimořádně citlivá,
  • nižší genetická variabilita středoevropských populací a citlivost na náhlé změny prostředí.

Po zlepšení ovzduší od 90. let se zdravotní stav jedlí výrazně zlepšil. V souvislosti s kůrovcovou kalamitou a suchem je dnes jedle bělokorá jednou z hlavních dřevin, které lesníci vysazují při přeměně smrkových monokultur na smíšené lesy.

Dřevo a využití

Jedlové dřevo je měkké, lehké (hustota zhruba 450 kg/m³ v suchém stavu), světlé, bez výrazného rozdílu mezi jádrem a bělí. Na rozdíl od smrku, borovice či modřínu nemá normálně vytvořené pryskyřičné kanálky, takže nepryskyřičnatí. Pryskyřice se hromadí jen v puchýřcích v kůře.

  • Stavebnictví a truhlářství: krovy, obklady, nábytek, šindele.
  • Vodní stavby: trvale ponořené jedlové dřevo je velmi trvanlivé, proto se používalo na piloty, mlýnská kola a vodní žlaby.
  • Hudební nástroje: rezonanční desky, i když v tom ji častěji nahrazuje smrk.
  • Celulóza a papír.
  • Kanadský balzám: pryskyřice jedle balzámové sloužila jako tmel optických čoček a montovací médium pro mikroskopické preparáty, protože má podobný index lomu jako sklo. Dnes ji z velké části nahradily syntetické pryskyřice.
  • Vánoční stromky: jedle drží jehlice v teple bytu podstatně déle než smrk.

Pěstování jedle na zahradě

Výběr druhu

Pro běžnou zahradu jsou nejvhodnější jedle korejská (pomalý růst, 5–10 m) a jedle ojíněná (odolná vůči suchu, ale dorůstá 20–30 m). Jedle bělokorá a kavkazská patří spíše do velkých zahrad a parků. Existuje i řada zakrslých kultivarů vhodných do skalek.

Stanoviště a půda

  • Světlo: polostín až slunce. Mladé rostliny ocení ochranu před ostrým poledním sluncem a mrazivým větrem.
  • Půda: hluboká, vlhká, dobře propustná, mírně kyselá až neutrální. Nesnáší zhutnělou a dlouhodobě podmáčenou půdu.
  • Vzduch: většina druhů potřebuje vyšší vzdušnou vlhkost, v exhalacemi zatíženém městě se nejlépe osvědčuje jedle ojíněná.

Výsadba a péče

Sazenice vysazujte s kořenovým balem nebo z kontejneru na jaře nebo na začátku podzimu. Jedle mají kůlový kořen a přesazování starších stromů snášejí špatně, proto je lepší sázet mladší rostliny. První roky pravidelně zalévejte a přikryjte kořenovou zónu mulčem z kůry nebo jehličí. Řez většinou není nutný; nikdy nezkracujte vrcholový výhon, strom by ztratil typický tvar. Pokud vrchol poškodí mráz nebo zvěř, lze jeden z postranních výhonů vyvázat svisle jako náhradní terminál.

Škůdci a choroby

  • Korovnice (rod Dreyfusia) vytváří na kmeni a výhonech bílé voskové chomáčky a oslabuje stromy, zejména mladé.
  • Lýkožrouti jedloví, například lýkožrout křivozubý, napadají oslabené a suchem stresované stromy.
  • Jmelí jedlové (Viscum album subsp. abietis) parazituje v korunách starších jedlí.
  • Rez jedlová způsobuje čarověníky a rakovinné boule na větvích a kmenech.
  • Okus zvěří je v lese i na zahradách u lesa hlavním nepřítelem mladých jedlí; pomáhá oplocení nebo individuální chrániče.
  • Kořenové hniloby se objevují na těžkých, podmáčených půdách.

Zajímavosti

  • Jedle bělokorá patřila k nejvyšším stromům střední Evropy. Historické záznamy z pralesů uvádějí jedinci přes 50 m vysoké a se stovkami kubíků dřeva v jednom kmeni.
  • Jedlové semenáčky dokážou ve stínu matečného porostu „čekat“ i přes sto let jako drobné stromky, než dostanou šanci.
  • Šupiny jedlových šišek vyhledávají a rozebírají veverky a křivky, ale padají postupně, takže zemi pod stromem pokrývají jen jednotlivé šupiny a semena.
  • Jedle jsou citlivým bioindikátorem čistoty ovzduší; jejich návrat do lesů po roce 1990 je jedním z viditelných úspěchů odsíření elektráren.

Shrnutí

Jedle je rod asi padesáti druhů jehličnanů rozšířených po celé severní polokouli. Od smrku ji spolehlivě odlišíte podle plochých jehlic s bílými proužky, hladkých jizev na větvičkách a vzpřímených šišek, které se rozpadají na stromě. Naše jediná původní jedle bělokorá je stínomilná, hluboce kořenící dřevina, která stabilizuje smíšené lesy a zlepšuje půdu. Pokud vás zajímají další druhy, podívejte se na přehled jehličnatých stromů nebo na článek o borovicích.

Časté otázky

Jak rozeznat jedli od smrku?

Jedle má ploché, nepichlavé jehlice s dvěma bílými proužky na spodní straně a na větvičce po nich zůstává hladká okrouhlá jizva. Její šišky stojí vzpřímeně a rozpadají se na stromě, kdežto smrkové šišky visí a padají celé.

Která jedle je v Česku původní?

Původní je pouze jedle bělokorá (Abies alba). Ostatní druhy, například jedle obrovská, ojíněná nebo kavkazská, byly k nám vysazeny lesníky a zahradníky.

Proč nenajdu pod jedlí celé šišky?

Šištice jedle se po dozrání na podzim rozpadají přímo na větvi. Šupiny se semeny postupně opadají a na stromě zůstává jen holé vřeteno.

Proč jedle z českých lesů ubyla?

Hlavními příčinami byly holosečné hospodaření se smrkovými monokulturami, okus zvěří a znečištění ovzduší oxidem siřičitým. Z původních asi 20 % klesl její podíl na zhruba 1 %.

Která jedle je vhodná do malé zahrady?

Nejlépe se hodí jedle korejská, která roste pomalu, dorůstá obvykle 5–10 m a už v mládí nese ozdobné fialové šišky. Do skalek jsou vhodné i zakrslé kultivary.

Je jedle chráněná?

Jedle bělokorá není zákonem chráněný druh, ale lesníci ji cíleně podporují a vysazují jako důležitou součást odolných smíšených lesů.

Mohlo by vás zajímat